Umístění areálu v krajině
Vzhledem k významu, který byl kostelu přikládán a provozu, který zde byl předpokládán, bylo nutné zvolit s patřičným rozmyslem i místo, kde bude celý areál postaven. Vybraná lokalita tak musela kromě splnění prostorových nároků také jistě umocnit působení architektury nevšedních tvarů. Původně bylo návrší ležící východně od kláštera, kde měl poutní kostel stát, porostlé hustým lesem. Tomu odpovídal i název "Černý les". Porost byl v souvislosti se stavbou vykácen a pahorek pojmenován „Zelená hora“, což byl vlastně odkaz na mateřský klášter žďárského řeholního domu a zároveň místo, kde se Jan Nepomucký narodil. Díky vymýcení lesa se zde postavený objekt okamžitě stal dominantou celého okolí.
Ideální stav však, zdá se, však netrval dlouho a v době po zrušení kláštera se volná plocha v okolí areálu začala intenzivně využívat. V roce 1839 byla dle archivních materiálů Zelená hora již několik let částečně zalesněna (severní svah a část svahu jižního), přičemž složení a kvalita porostu byla nízká. Zbývající části byly pokryty na mnoha místech náletovým křovím a využívány jako pastvina pro dobytek. Majitel panství František Josef kníže Dietrichštejn však požadoval celkové zalesnění ploch. To tehdejší správce vrchního úřadu František Turinský nedoporučoval vzhledem k nízké kvalitě stávajícího lesního porostu a nebezpečí pravidelného ničení stromů poutníky. Podle jeho mínění by bylo nejvhodnější zřízení anglického parku, to však kníže z důvodů velkých finančních nároků odmítl. Knížetem povolené skromnější úpravy pak nakonec ve 40. letech skutečně vyústily v celkové zalesnění, byť zde byl zřízen i dřevěný taneční sál pro kulturní vyžití obyvatelstva, pro které Zelená hora plnila funkci výletního a odpočinkového místa. Zalesnění přetrvalo až do počátku 21. století, kdy se v rámci revitalizace celého prostoru stromy opět vykácely. Nyní tak mají návštěvníci možnost vidět kostel tak, jak jej vídali místní i poutníci v době jeho největší slávy.
Jak uvidíme v následujících kapitolách, místo výhodné z hlediska uplatnění se stavby v krajině není naopak vhodné z hlediska působení povětrnostních vlivů na stavbu, a to tím spíše, že zdejší kraj patří k těm méně hostinným. Poměrná exponovanost polohy je dodnes důvodem rychlého stárnutí a opotřebení použitých materiálů, což zapříčiňuje, že památka vyžaduje mnohem častější údržbu.
Nach oben